Udržitelný turistický region se snaží co nejvíce využívat vlastní zdroje, dbát na místní tradice a budovat co nejvstřícnější přístup k rodinám s dětmi. My jsme si navečer rovnou vyrazili splnit naše dětské přání – řídit rolbu na sjezdovce. Vystoupali jsme proto lanovkou Hochalmbahn o něco výše a čekal na nás Josef, který se v Raurisu narodil a už od roku 1985 pracuje pro zdejší lyžařské středisko. Ten nám prozradil, že se úpravě sjezdovek věnuje každý večer až 5 hodin. A o tom, že to s rolbou není na šikmých svazích vůbec sranda, jsme se sami přesvědčili. Nakonec jsme přeci jen Josefa přemluvili a chvíli si sedli za volant. No, co vám máme povídat, byli jsme šťastní jak blechy.

Ráno už na nás čekala Theresia z místního turistického střediska, která s námi vyrazila na nejhezčí místa v celé lyžařské oblasti. Krásné zimní slunce, úžasné sjezdovky, prostě paráda. Z kopců jsme zamířili do údolí, a ještě autem popojeli o kus dál do národního parku Hohe Tauern, abychom si vyzkoušeli ledolezení. Naším lektorem se stal Hermann Meislinger, který žije právě zde v lezecké oblasti Kolm-Saigurn. Díky unikátní poloze sem od října až do února vůbec nesvítí slunce, díky čemuž zde vznikají vysoké ledové stěny. Nejlepší na tomto místě je, že jsou na jednom místě, přitom různých velikostí a náročností. A Hermann nám ještě prozradil jednu zvláštní zajímavost – právě zde v domě na konci údolí bylo první elektrické osvětlení v celé monarchii. My už ale netrpělivě čekali na to, až konečně vyrazíme na ledové stěny, a po krátkém výcviku už jsme zamířili k ledopádům. Zážitek to byl neskutečný, ale musíme říct, že ho do příští zimy budeme muset natrénovat. Čas vyrazit dále, tak zase příště v Rakousku!