V Zell am See-Kaprun jsme ale tentokrát vynechali lyžování na perfektně upravených sjezdovkách. Občas stojí zato se vydat do alpských údolí a na svahy bez lyží, ten pocit rozhodně stojí za to. My jsme ještě navečer vyrazili za Sabrinou, která se stará o své koně a návštěvníkům nabízí výjimečný pohled ze saní tažených koňmi na zdejší krajinu. Cestou jsme navíc projížděli chráněnou přírodní oblastí, takže se bylo skutečně na co dívat. Brácha David je s koňmi jedna ruka (nebo kopyto?), já jsem se s nimi teprve vžíval, ale o to víc na tento zážitek budu vzpomínat.

Ráno už na nás ale čekal o dost náročnější program - zimní túra na vrchol Schmittenhöhe. Abychom měli ještě čas na další aktivity, pomohli jsme si lanovkami do výšky 1835 metrů a pak jsme se vydali po zelené turistické stezce, která nabízí úžasné výhledy. S průvodcem Willem, který zde turisty doprovází už přes 20 let, jsme si prohlíželi krásné alpské panorama s jezerem, ledovci a prudkými alpskými svahy. Ještě před vrcholem jsme ale navštívili kapličku, která vznikla na počest návštěvy císařovny Sissi v roce 1904, a muzeum k výročí 90 let o vzniku první lanovky v Zell am See.

Pak už jsme se ale vydali do restaurace Franzl na vrcholu Schmittenhöhe, abychom si vyzkoušeli přípravu tradičního císařského trhance. Tato delikatesa je už do dob císařovny Sissi oblíbenou sladkou pochoutkou po celém Rakousku. S našimi výtvory jsme usedli na terasu s krásným výhledem a rozloučili se tak s tímto zajímavým místem. Tak zase příště, Zell am See-Kaprun!